Den pátý

04.06.2021

Vydejme se na cestu Tachovskem - svéráznou krajinou západních Čech na hranici s Bavorskem . Poznejme tachovský region prostřednictvím chutí a vůní.

Hradby s jednadvaceti věžemi, Muzeum Českého lesa, několik kostelů, památník husitského vítězství nad křižáky, hrobka rodu Windischgrätzů, mohyla obětem pochodů smrti a moderní kulturní dům - to všechno je Tachov. Krásný den přeji z města křižáků a husitů.

Na úvod mi dovolte citaci z kuchařské knihy zaměřené na Tachovsko, která vyšla v roce 1922

"Vaření připadá našim dnešním mladým ženám jako podřadná činnost, protože výchova vychází z toho, že dívkám je potřeba dát buď obsáhlé vědecké vzdělání, nebo je poslat do zaměstnání, jakmile vychodí školu. Přesto ale zůstává ideálem a přáním každé mladé ženy - ať si to přizná, nebo ne - být majitelkou vlastní plotny." Co k tomu říct dámy sto let poté? Taky si přejete být majitelkou vlastní plotny?

No nic, vraťme se k tomu Tachovu.

Region Tachovska prošel v druhé polovině 20. století významnými změnami, ať už jde o odsun německého obyvatelstva, které do roku 1945 tvořilo většinu osídlení, následné dosidlování z českého vnitrozemí i takzvanými reemigranty z Volyně.

A díky velkému vlivu německé kuchyně se dodnes vedou spory o to, čí je vepřo, knedlo, zelo. Jestli toto jídlo pochází z Čech nebo Německa? Jestli je skutečně svíčková Českým jídlem, nebo jen odvozeným jídlem z německé Sauerbraten. A co kachna s červeným zelím? Skutečně si myslíte, že je to České národní jídlo? Vždyť v Německu kachnu pečou fantasticky se zelím a bramborovým knedlíkem na každém rohu.

A co teprve knedlíky? Čí jsou knedlíky? České, Německé, Rakouské, nebo snad dokonce Maďarské?

Tak jako je propojena historie střední Evropy, je propojena i její kuchyně. Nezřídka se proto vedou bitvy o prapůvod té či oné lahůdky. A u knedlíků tomu není jinak - existují jich na stovky variant. Na talíři tak můžeme objevit knedlíky kynuté, bramborové, houskové, karlovarské, krupicové, špekové, tvarohové, ovocné i plněné nejrůznější zeleninou.

Zatímco v Česku vede knedlík ve tvaru válce, u německých a rakouských kolegů vítězí kulaté knedlíky či noky.

V dobách dřívějších nebyl knedlík rozhodně řazen mezi přílohy, ale na talíři figuroval jako hlavní jídlo. Jeho název pochází z německého slova "knödel", které původně označovalo smažené masové kuličky s máčenou houskou.

Později se knedlík začal připravovat z mouky a vařil se ve vodě. Na svědomí jej má prý vojenský kuchař, kterému za války pobořili pec. Měl zadělané těsto na chleba, a tak ho nenapadlo nic lepšího než jej uvařit ve vodě! No a první vařený knedlík byl na světě.

Z dalšího nedostatku údajně vznikl knedlík bramborový - když vojenskému kuchaři scházela mouka, přidal do těsta vařené brambory!

Co ale nikdo nepopírá a co rozhodně patří mezi české pokrmy, je knedlík s vajíčkem.

Co si myslíte, že si nyní uvaříme? Samozřejmě knedlík. A ne ledajaký. Tento knedlík znám řadu let. My jim doma říkáme Zikmunďáky. Nehledejte v tom žádnou historickou podobnost. Víťa Zikmund by trenérem hokeje a oddílu, do kterého chodil náš syn. A ten Zikmund mě tyto knedlíky naučil. Teprve nedávno jsem zjistil, že právě tyto knedlíky pochází z Plzeňska, nebo Sudet. Proto se jim říká Tachovský, nebo též někdy

Plzeňský knedlík.

Co budeme potřebovat:

  • 6 menších nebo středních brambor nastrouhaných najemno

  • 6 rohlíků, nakrájených na kostičky

  • 2 vejce

  • 2 lžíce hrubé mouky

  • sůl

Příprava jídla

  1. Brambory nastrouhejte najemno a zcela z nich vymačkejte vodu. Nejlépe přes plátno, nebo utěrku.

  2. Rohlíky nakrájejte na kostičky a nechte uschnout.

  3. Vodu z vyždímaných brambor vylijte a škrob, který zůstal na dně nádoby vraťte zpět do brambor.

  4. Brambory, rohlíky, mouku a vajíčka smíchejte v těsto. Dle chuti osolte.

  5. Vytvarujte koule a vařte cca 10-15 minut dle velikosti koulí.

  6. Nejjednodušší je po deseti minutách jeden knedlík vytáhnout, rozkrojit a ochutnat.


Vážení posluchači a to je z kraje piva pro dnes i tento týden vše.

Příští týden se vydáme do Olomouckého kraje. Těším se a v pondělí na slyšenou. Radek Pálka