Den první

04.06.2021

Skalnaté hřebeny, ledovcové kotle, údolí plná lesů a kamení, upravené stezky pro pěší i cyklistické výlety, vodopády, horské louky a spousty skvělých vyhlídek - tak vypadají nejvyšší české hory Krkonoše. A komu se neoddálit od rozhlasového přijímače.

Krásný den milí posluchači, já jsem Radek Pálka a společně s Putováním se šéfkuchařem se tento týden budeme brouzdat Krkonošemi a Podkrkonoším.

Malebně zadumané Krkonoše s nejvyšším vrcholem Čech mívaly svéráznou kuchyni. Protože horské zemědělství bylo zákonitě méně intenzivní než jinde, obživu tu zajišťovaly i profese ne tak obvyklé.

I zde se sice chovaly kravky, kozy, občas i nějaký ten pašík. Ani brambory nepřišly zkrátka, na kamenitých políčkách rostlo žito, oves či ječmen. Ale rodinný rozpočet doplňovala někdy také čižba, tedy lov drobného ptactva. To sloužilo částečně jako potravina, například kvíčaly se pekly, a z vran se vařila polévka.

Zapomenout nelze ani na pašeráky, kteří z Polska nelegálně přinášeli levnější cukerín. Řepný cukr byl totiž tak drahý, že se v Krkonoších při sekání luk pila dokonce osolená místo oslazená káva.

Kromě brambor mělo v lidové kuchyni Krkonoš výraznou roli i zelí. Kyselé se jedlo denně, při půstech, kombinovalo se s hrachem, knedlíky nebo jen s chlebem. Vyhlášené bylo zejména Roprachtické modré, pikantně vykvašené červené zelí.

Krkonošské hospodyně uměly využít zelí hned několikrát. Už při kvašení z něj odebíraly lahodnou šťávu, zelouku, z níž se vařila polévka. Ta se pila i chladná při horečce, svařená pak zklidňovala kašel. Studené kvašené zelí se také dávalo do obkladů při bolení hlavy.

Krkonoše měly i další kulinářská specifika. Na polích se tu dřív kromě tradičních obilnin vlnila i rosička krvavá, zvaná česká rýže. Chutí lehce připomínala krupici, vařily se z ní sladké kaše, výtečná prý byla jako zavářka v uzené polévce.

Pěstování rosičky bylo náročné. Klásky na polích vyzobávali ptáci, žala se jen srpem a po odstranění slupek moc vábná nebyla. Musela se dlouho prát, aby zbělela. Pak z ní ale byla jídla výživná a hlavně husté polévky.

Když to vezmu kolem a kolem, Krkonoše z pohledu gastronomického nám daly hodně. Tak například: Krkonošské kyselo, Krkonošské sejkory, Krkonošský houbový kuba, Houbanec a nebo též Hubník, Krkonošský oukrop, Zelníky tedy placky, Škubánky nebo chcete-li - kucmoch, Muzika - Kompot ze sušeného ovoce, Kysané roprachtické zelí, Brambory s tvarohem, na loupačku, nebo Bramborové placky.

Když to tak jmenuji, vybavuje se mi dětství. Prázdniny u babičky. Čas her a malin nezralých. Až je mi smutno jak rychle to uteklo....... Tak zase zítra. Těším se na další povídání o Krkonoších. Hezký den. Váš Radek Pálka