100 let republiky, aneb co jedli naši prezidenti

Každý byl jiný, ale v jídle se zase tolik nelišili.

Představa, že se stoly na Pražském hradě nebo v Lánech prohýbaly a prohýbají pod kaviárem, humry, foie gras nebo jinými noblesními laskominami, je velmi vzdálená realitě.

Při bližším zkoumání toho, co měly hlavy naší republiky rády, často zjistíme, že to byla vlastně docela obyčejná jídla.

Jak jsem již v jednom z předchozích článků zmiňoval, měl jsem s Pražským hradem pár let co do činění. Měl jsem možnost vařit pro Václava Havla a Václava Klasue. Oba, když byli v prezidentských postech. Pro Miloše Zemana jsem vařil jen, když byl hostem trachtací výše zmíněných prezidentů. Pro Miloše Zemana, jako prezidenta jsem tu čest neměl.

Dal jsem si však tu práci a o každém z prezidentů Českých bych rád něco málo napsal.

Někdy se jedná o informace, které jsem slyšel, nebo někde vyčetl.

T. G. Masaryk

Měl rád obyčejná jídla, v jídle byl neobyčejně skromný, ale měl rád jídlo vždy vkusně upravené a pěkně podávané. Pochutnával si zvlášť na dobrém moučníku.

Měl rád švestkové knedlíky sypané mákem. Jeho častou večeří byla jen bílá káva s kouskem domácí buchty. Nejmilejším chodem pana prezidenta byla černá káva po obědě.

Součástí jeho snídaně byla vždy čerstvá ovocná šťáva, nejraději z grepu a čerstvé ovoce.

U Masaryků se jedlo vždy prostě a velice jednoduše. Nejoblíbenější jídlo dcery pana prezidenta Alice Masarykové bylo také jednoduché - k večeři měla nejraději staročeské kyselo.

Masaryk sám o svých stravovacích zvycích řekl: Vzdělaný člověk se má pozorovat, má přemýšlet o své dietě, to není materialismem - materialism je nemyslet a jíst a pít, co hrdlo ráčí přes míru a proti rozumu. Chcete-li to vědět, tedy jím třikrát denně:

Ke snídani, napřed něco ovoce, ždibec másla a zavařeniny na topince, občas kousek opékané slaniny a tak asi půl sklenice neslazeného čaje, jídával jsem někdy i vejce naměkko, ale není to prý moc zdravé.

K obědu - několik lžic bílé polévky, malý kousek masa, víc zeleniny, kousek moučníku, ovoce a černou kávu.

K večeři jsem si zvykl na kousek buchty s mlékem obarveným kapkou kávy. To stačí.

Ani svým hostům nepředkládám k obědu víc, až na jednu koncesi, že dostanou tzv. entré, obyčejně rybu nebo tak, prý taková zákuska podporuje apetit - nevím k čemu je toho potřeba, stačí ukojit přirozený hlad.

Mezi tím trojím jídlem nepožívám nic, leda o páté doušek holého čaje, je-li společnost. Žaludek si potřebuje odpočinout, jako každý pracující úd, a toho se mu dostane vyhladověním. Většina lidí si nechává svůj žaludek dřít do úmoru - přejídat se je jako nosit nad své síly těžká břemena. Dnes už i medicína varuje lidi před tloušťkou, tlouštíci se nedožijí dlouhého věku, protože ukládají většině svých orgánů přílišnou námahu. A nadto tloušťka není pěkná na pohled. To se rozumí, i to patří k programu humanitnímu, aby lidé byli krásní.

Edvard Beneš

Od svého předchůdce se v gastronomických preferencích příliš nelišil. Ani on si nepotrpěl na komplikovaná módní jídla a nic na tom nezměnil ani jeho dlouhodobý pobyt v zahraničí.

Stejně jako Masaryk byl odpůrce alkoholu, ani víno mu nedělalo radost, přestože několik let svého života strávil studiem ve Francii.

Když musel, dal si střik, ale to byla jediná forma alkoholu, jakou byl ochoten pozřít.

Trpěl migrénami, a tak si alespoň ušetřil zbytečné bolesti hlavy navíc.

Asketa byl ve většině ohledů svého života už od mládí. Pocházel z velmi chudých poměrů, kde tradiční večeří byl chleba nalámaný do bílé kávy. Brambory s máslem stlučeným ze smetany, když jí náhodou bylo dost, byly u Benešů slavnostním jídlem.

Ani v dospělosti, jako významný politik, své chutě nijak výrazně nezměnil.

Měl rád bramboračku, halušky, nudle s tvarohem i saláty.

Emil Hácha

Inteligentní vzdělaný právník, který miloval svou rodinu i vlast. Tak moc, že se pro svou zemi rozhodl obětovat, a poslední roky jeho života proto byly mimořádně těžké a smutné.

Než se stal prezidentem, žil po všech stránkách spokojeným životem.

Emil Hácha byl ve funkci tak krátce, že jsem se skoro nikde nedozvěděl, jaké jídlo měl rád.

Do svých 11 let žil v plně fungující rodině. Tatínek státní úředník na berňáku, maminka v domácnosti. Tatínek bohužel v Háchových 11 letech zemřel. Do té doby doma jedli jako většina rodin kolem, převážně plody ze své zahrádky.

Pondělí až sobota velmi poskrovnu a v neděli maso.

Jako prezident byl na rozdíl od svých předchůdců opravdovým gurmánem.

Rád chodil Na Příkopy do slavného Lippertova lahůdkářství a ochutnával zdejší sortiment, který jinde nebyl k mání. K jídlu si dal rád skleničku dobrého vína a po něm i doutník.

V roce 1938 se chystal do důchodu a měl v plánu začít si užívat života.

Přišel ale o svou milovanou ženu, svobodu rozhodování i zdraví.

Klement Gottwald

Před nástupem do prezidentského úřadu se choval jako muž z lidu.

Měl rád bramborové placky, které zapíjel mlékem ale už tenkrát, nekdy v roce 1920 začal holdovat alkoholu. I v jeho stravování se odrážely skromné poměry, ze kterých pocházel.

Ale s jídlem i mocí rostla chuť. Zatímco jeho ne zrovna atraktivní žena zůstala věrná prostým tučným chutím a jejím nejoblíbenějším jídlem bylo vepřo-knedlo-zelo, ke kterému si neváhala dát pivo, Kléma si oblíbil hovězí svíčkovou pečenou v těstíčku na způsob beef Wellington s vydlabanými brambůrky uvařenými v páře. Pil bílé moravské víno, polévku miloval horkou a nejraději měl hovězí s knedlíčky. Nad všechna jídla světa mu byl ale alkohol, který mu "milostivá paní Marta" údajně ředila vodou.

Antonín Zápotocký

Alias Tonda Zápotonda se nebál postavit se ke sporáku.

Věděl, jak důležité je dělat si zásoby, když je zrovna z čeho, a tak s oblibou zavařoval ovoce i zeleninu. Nejlepší prý byly jeho nakládané houby.

Rád byl alespoň na oko blízko svému lidu, a v jídle to ani nemusel předstírat.

Občerstvením na jeho svatbě s Marií Skleničkovou byl chleba se salámem a okurkou. Jeho nejoblíbenějším jídlem byly buřty s cibulí a tlačenka.

Antonín Novotný

Ke všemu ochotný, známý také jako "krásný Tony", jídlo nijak zvlášť neprožíval.

Jeho dělnický původ byl znát na každém slově i gestu, totéž platilo i pro jeho ženu, milovanou "duši" Boženku. Na noblesu si nepotrpěli, alkohol skoro nepili, leda na dožínkách a podobných akcích, na které byli jako prezidentský pár zváni předsedy JZD po celé zemi.

Tonyho mnohem víc zajímaly karty. O jeho mariášové vášni, které se rád oddával zejména ve Vystrkově na Orlíku, v rekreačním sídle strany, se vyprávějí legendy.

Schovaný ve speciálně zřízeném sudu se stolem a lavičkami mastil karty každou dovolenou.

Ludvík Svoboda

Voják, muž pevných zásad a vášnivý turista.

Roky strávil na frontě v bojích a nedostatku. O jeho stravovacích návycích se toho mnoho neví. Zato je známo, že miloval hory, jedno jestli Krkonoše, nebo Tatry.

Na horské túry se vydával každé léto. V šedesátých letech ale projevil svou lásku Jizerkám, kde si Svobodovi koupili chalupu kousek od Bedřichova a ještě menší kousek od slavné Prezidentské chaty, která byla ve správě prezidentské kanceláře.

Svůj název nese údajně právě proto, že v ní často trávil čas Ludvík Svoboda.

Gustav Husák

Jediný Slovák mezi československými prezidenty měl zdraví zničené téměř desetiletým vězením, desítky hodin trvajícími výslechy i mučením.

Na rozdíl od svých předchůdců by si býval dopřával rád, jeho zdravotní stav mu to ale neumožňoval. V době, kdy o balené vodě u nás nikdo neměl ani tušení, si nechával dovážet vodu z islandských ledovců a imunitu sobě i svým spolupracovníkům zvyšoval olejem z tresčích jater.

Věděl, že má dobrý vliv na cholesterol a blahodárně působí na činnost mozku a nervového systému.

Václav Havel

Gastronomicky nejkreativnější z hradních pánů.

Rád jedl, rád vařil a ještě raději se díval, jak hostům jeho jídlo chutná.

Neomezoval se jen na českou kuchyni, dokázal udělat guláš, svíčkovou i kung-pao a za jeho působení se na Hradě podával i ten kaviár.

Možná by mu ani nevadilo, že na místě jeho oblíbené Rybárny v Gorazdově ulici se dnes podává vietnamské pho. V myšlenkách o jídle úplně nenavazoval na masarykovskou tradici, když říkal: "Jídlo je jakýsi obřad. Je to cosi víc než jenom do sebe dávat jisté množství kalorií, aby člověk přežil." Jako jeden z mála našich prezidentů měl pozitivní vztah k alkoholu a jeho osobní číšník mu ve zvláštní části prezidentské kanceláře poctivě schraňoval tekuté dary od oficiálních i neoficiálních návštěv.

Václav Klaus

Sice světoběžník, ale v jídle spíše vlastenec.

Jako sportovec dbá na to, co jí, a na velké hodování ho moc neužije.

Jídla svérázným způsobem rozděluje na pravicová a levicová.

Vepřový řízek je pravicový, kuřecí jedí levičáci. "Čokoládový krém je pravicový, salát levicová úchylka a antijídlo," nechal se rovněž slyšet. No budiž, důležité je, že preferuje českou kuchyni před tou zahraniční a tu také nechal servírovat svým oficiálním hostům.

Žádné mořské ryby, mušle nebo francouzské paštičky.

Paní Livia je vyhlášená kuchařka, a s výběrem menu mu tak často poskytovala

odbornou pomoc.

Miloš Zeman

Svými chutěmi se nijak netají. Zatímco Kléma zapíjel mlékem bramborové placky, současný prezident si mléko dopřává k bramborám na loupačku, které poctivě mastí máslem a v létě přidává pažitku.

Rád se nechá uctít gulášovou polévkou, jitrničky a jelítka mu také přijdou k chuti.

Stejně jako Gottwald nezapíjí všechna jídla pouze zmiňovaným mlékem.

Uctívá známý digestivní likér z Karlových Varů, ale neomezuje se jen na něj.

Není těžké odhadnout, co by si o jeho stravování myslel první z řady našich prezidentů.

Radek Pálka

Šéfkuchařův deník