Kuchař alkoholik

Kuchař = alkoholik?

Už díky Bohu ne.

Ale jsem přesvědčen, že v časech minulých plnily protialkoholní léčebny především kuchaři.

Nedávno jsem četl článek na internetu s názvem 10 zaměstnání ve kterých se chlastá.

Kuchaři byli na druhém místě.

Včera jsem dělal seminář v jednom velkém provozu a po semináři jsme chvíli seděli se šéfkuchařem a mimo jiné jsme se dostali i na téma kuchaři a alkohol.

A to mě přivedlo na myšlenku se alespoň takto krátce věnovat tomuto tématu.

Na druhou stranu musím říct, a na tom jsme se shodli, že těch kuchařů - alkoholiků ubývá, což je dobrá zpráva. Ti staří kuchaři, co měli blízko k pití už pomalu končí a nahrazuje je generace jiná. Ale pozor, vyhráno není. Protože jiná generace sebou nese i jiné závislosti, které mnohdy jen vystřídaly alkohol.

Je to asi 2 týdny, kdy jsem měl opět po nějaké době zkušenost s kuchařem alkoholikem.

Na pohovor přišel pán ve věku asi 45 let, který se chytnul na inzerát, ve kterém jsme mimo práce nabízeli i možnost ubytování.

Kandidát byl slušně oblečený, čistý, krátce střižený, bez tetování a jiných novodobých úprav těla. Mluvil rozumně a o práci měl zájem. Povídal mi, že měl nějaké rodinné trápení a že chce začít znovu v Praze.

Nevyptával jsem se o co šlo, to je každého věc.

Po domluvě si jel kandidát na Moravu vyřídit vše potřebné k nástupu a den před nástupem přijel do hotelu, ubytovat se a vyřídit potřebné formality.

Když přijel do hotelu, připadal mi trošku ,,jetý,, a měl jsem pocit, že z něho cítím alkohol.

Ale mluvil normálně a choval se velmi zdvořile.

Na druhou stranu jel ve vlaku 3 hodiny, tak co by si nedal pivo.

O pána jsem se postaral, ubytoval a já šel domů. Byli jsme domluveni, že následující den přijde na personální oddělení, absolvuje povinná školení atd... a po absolvování formalit přijde do kuchyně.

V 9:00 ráno mi volali z vrátnice, že náš pan kuchař odešel. Vrátil karty od pokoje a s tím, že jsme se prý nedomluvili odešel.

Když jsem mu volal, nezvedl to. Na moji SMS pouze odpověděl: ,, včera v noci jsem se opil. Mám s tím problém. Klepu se a musím si dát pivo.,,

Nevěřil jsem vlastním očím a začal jsem si kolegu googlit. A narazil jsem na to, že je to známá firma z pořadu Ano šéfe.

Našel jsem i článek, ve kterém vypráví, jak ho Pohlreich vyléčil.

Opak je pravdou. Bohužel se to nepovedlo.

https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-serialy-filmy-kino-a-tv/182535/ano-sefe-uz-nepiju-kuchar-opilec-nataceni-s-pohlreichem-me-vylecilo.html

Asi před rokem jsem měl v kuchyni kuchaře, který se časem ukázal taky jako někdo, kdo má s alkoholem velký problém. Stejně jako předchozí kolega nevydržel hrát si na abstinenta.

Vyhodili ho, když se nemohl při pauze na cigaretu trefit do píchaček :-). Naměřili mu ve 2 odpoledne 3,7 promile. Prý zbytkáč říkal.

Ale proč tomu tak je?

Šéfkuchař Benoit Violier byl nalezen mrtvý, zřejmě se zastřelil. Proč? Vždyť byl čerstvě vyhlášen nejlepším kuchařem světa. Stres, hodně práce? Alkohol?

V roce 2003 se zastřelil loveckou puškou jeho francouzský kolega Bernard Loiseau. Proč? Stres. Stres, stres, stres a zase jenom stres. Oba šéfkuchaři měli takový strach, že přijdou o Michelinskou hvězdu, že se nechtěli dočkat té ostudy a raději si sáhli na život.

Paradoxně ji oba získali a obhájili. Jejich smrt tedy byla naprosto zbytečná.

Mezi známé české alkoholiky z řad kuchařů patří třeba prodejce lyží, který pro mě z neznámých důvodů měl svůj pořad na Tv Nova a mezi jehož nejznámější hlášky patří:

1. Kdo nemá žampiony, tak ať si tam dá nějaký jiný houby. A teď důležitý, kdo nemá žádný houby, tak ať si tam nedává vůbec žádný houby.

2. Kurkuma je japonskej šafrán, kterej se používá kupodivu v Indii. Je to v podstatě takový barvivo. Ale blíží se to samozřejmě ke kari.

3. A kedlubnu tam davam proto, že sme v Čechách. Normalně by se tam dávaly bambusový výhonky, ale kedlubna taky de.

Práci kuchaře nemůže dělat každý a slabší povahy už vůbec ne. O tom není sporu.

Mám štěstí, že se pohybuji ve světě hotelů, tedy ve světě, kde se dbá na pracovní dobu, pravidelnost směn, odpočinek mezi směnami, bezpečnost práce atd...

Ale v restauracích a u mnoho soukromníků?

Neskutečný počet odpracovaných hodin. Dovolenou si musíte napracovat.

Na pásce minimální mzda, takže kuchaři přechází nemoci, pracují za všech okolností. Nemocenskou si prostě nemohou dovolit. Každý z kuchařů má půjčky, hypotéky. Mnozí exekuce. Nechodit do práce si nemohou dovolit.

K tomu nezdravý životní styl, nedostatek spánku, vysoká míra stresu, málo volna, málo kontaktu s rodinou a přáteli. Dříve či později to má na kuchaře špatný vliv.

Ty neustálé pocity permanentní únavy. Tlak šéfa, hostů, provozního.

Stavy vyčerpání nebo vyhoření. V gastronomii nic mimořádného. Mnoho kolegů a bohužel i kolegyň situaci řeší konzumací alkoholu nebo i jiných drog, a v tom nejhorším případě i kombinací všeho.

Pokud se kuchařův stav netýká hosta samotného, většinou to majitelé provozů neřeší.

Teprve až když to přesáhne únosnou mez, kuchaře vyhodí.

To je samozřejmě pro kuchaře to nejhorší možné řešení. Kuchař alkoholik, bez práce, bez denního příjmu peněz. Stres se stupňuje, a s ním v přímé úměře i závislost.

Pomohla by změna zaměstnání? Jiný obor?

Asi ne. Lidi kteří pracují či pracovali v gastronomii, většinou neumí pracovat v jiném odvětví. Práce v jiných oborech pro ně není tak zajímavá a pestrá, kolegové jsou jiní, atmosféra na pracovišti jakbysmet. Většinou se tito ,,odpadlíci,, jako dobří holubi po nějakém čase do gastra vrací. Tedy do prostředí, které dobře znají a bohužel do prostředí plného stresu a určité snadné cestě k alkoholu.

Řešení?

Řešení je na šéfkuchařích, vedoucích, majitelích.

V zásadě se nejedná o nic nereálného. Pouze jde o to, aby měl kuchař důstojné prostředí. Čisté, vzdušné, s dostatečným odsáváním.

Dejte kuchaři prostor pro odpočinek. Ať si v práci může sednout. Odpočinout si. Vždyť každý má mít ze zákona čas na odpočinek.

Nechte ho se najíst. Je to paradox, ale kuchař je hladový. Celý den něco klohní.

Stále ochutnává, ale nenají se. Dejte mu čas udělat si tů půlhodinu volno, aby si mohl sednout a důstojně se najedl.

Nařiďte mu pauzu. A zakažte mu v té pauze vstup do kuchyně.

Dejte kuchařovi řádnou dovolenou. Ne tu, jak se to dělá, že když chce mít dovolenou, musí měsíc v kuse pracovat, aby se potom mohl 2 týdny válet v Chorvatsku. Vážení restauratéři, to není dovolená, to kuchař čerpá přesčasové hodiny.

Naberte víc personálu, aby kuchaři nedělali tolik hodin a dní v kuse.

Mnohdy je řešením udělat 1-2 dny v týdnu dny zavíracími.

Všichni si tak odpočinou a práce je potom veselejší.

Velkým trendem a myslím, že správným je post kuchaře přípraváže.

Dejte svým kuchařům někoho na ráno, kdo jim udělá přípravu. Samotný kuchař potom nemusí být v práci 16-18 hodin, ale stačí třeba jen 11-12.

Dejte kuchaři volno, aby mohl svůj čas trávit s rodinou a přáteli.

Může to znít jako klišé, ale funguje to.

A řešení pro kuchaře?

Pokud cítíte problém, vyhoření, únavu....

Vemte si dovolenou. Odpočiňte si. Každý rozumný šéf vám dá raději volno, než aby o vás přišel.

Protože odpočinek je lék na vše. A tím nemyslím odpočinek jen fyzický, ale především ten psychický.

A co si budeme povídat, občas je to v kuchyni fakt psycho :-)