Zvláštní je,
že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.
Na konec
jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem.
Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani
nevím Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.
A z nutnosti je životní láska
Upřímně
láska na první pohled to úplně nebyla. Díky sametové revoluci v roce 1989
jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu
rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to
jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím
bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až
jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým
největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí
a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý
šéfkuchař Jiří Syrový. A díky němu a
díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.