Kam zmizeli číšníci 2 - volné pokračování

Před časem jsem napsal článek ,,Kam zmizeli číšníci,,.

Na tento článek, hlavně z řad kolegů jsem dostal neuvěřitelný počet reakcí. Dennodenně tento článek četlo několik tisíc lidí. A byl jsem ,,mile,, překvapen, jaký zájem tento článek vzbudil.

https://www.sefkucharuvdenik.cz/l/kam-zmizeli-cisnici/

Na druhou stranu to byl článek určený především nám, kteří v gastru pracujeme /tedy odborníkům/ a tak jste si všichni mohli mezi sebou diskutovat naše zkušenosti, řešit kdo práci číšníka dělá a kdo ne a proč.

Nedílnou součástí toho, proč mnozí tuto práci přestávají dělat je i samotná zkušenost s našimi hosty.

Co si budeme povídat, i když základním pravidlem dobrého číšníka je být milý, příjemný, empatický, naslouchající, profesionální a co já vím ještě.... Tak ono to prostě vždycky nejde.

Jinými slovy, i číšník narazí na vola.

A že se hosté umí chovat opravdu nadřazeně, hnusně, až řekl bych agresivně, tak tento článek bude pojednávat právě o našich hostech.

O těch, kteří na jednu stranu nosí do restaurací peníze /a my je tím pádem potřebujeme/, na stranu druhou neskutečně číšníkům pijí krev.

Jinými slovy, na to platí jedno krásné číšnické pořekadlo. Host nemá vždy pravdy. Někdy se totiž stane, že je to kretén :-)

Teď jsme byli o víkendu s manželkou na Šumavě. Naši známí tam již několik desítek let provozují penzion. A aniž by věděli, že mám rozepsaný tento článek, sami začali mluvit o tom, jak se hosté /hlavně Češi/ za posledních 5 let změnili.

Jsou arogantní, agresivní, nekomunikativní.

Za ty desítky let se jim v penzionu vystřídaly tisíce hostů. A jeden příklad za všechny.

Rok co rok se lidé na Silvestra bavili. Tancovali, zpívali, pili, veselili se.

Poslední roky? Každý má svůj tablet nebo telefon. Koukají do nich, o půlnoci si připijí a jdou spát. Dnes už se hosté neumí ani bavit.

A co mě dostalo úplně a to přesně popisuje současný stav vztahu host - personál:

Před penzionem na soukromém pozemku je parkoviště pro hosty penzionu.

Jednoho dne přijel pán v drahém voze a zaparkoval na vyhrazeném parkovišti.

Pan majitel za návštěvníkem slušně zašel a slušně ho požádal, jestli by si svůj vůz nemohl zaparkovat jinde. Že tyto místa jsou rezervována pro hosty penzionu a vzhledem k tomu, že dnes všichni najíždí, toto parkovací místo by mu chybělo.

Člověk by se naivně domníval, že pán řekne pardon a odjede.

Nikoliv on.

Jeho odpověď:

,,Tak my se pane nejprve sejdeme u katastrálních map. Nejprve se mrkneme, jestli je pozemek skutečně váš. A pokud ano, můžeme se bavit o tom, že bych odjel.,,

Upřímně? To je napřesdržku :-)

Níže jsem si dovolil v pěti bodech charakterizovat 5 základních charakteristik problémových hostů:

Instagram a Facebook, problém číslo 1.

Mnozí z našich hostů se dnes už ani nenajedí, aniž by si své jídlo nevyfotili a nepoustovali na sociální sítě.

Takže logicky první tlak hostů na personál je, aby jídlo vypadalo dobře.

Mnozí pousteři se sice rádi chvástají tím, co a kde jedí, problém je v tom, že na to nemají peníze. Takže to potom dopadá tak, že si dají polední menu za 100 Kč a pak se diví.

Protože, co si budeme povídat, jídlo na Instáči přeci musí vypadat dobře.

To, jestli jídlo mezi tím vystydne v tuto chvíli není důležité. Hlavně aby bylo dobré světlo.

Takže velmi časté slovo, které číšník slyší ,,stíníš,,.

V zápětí přichází první stížnost od hosta. ,,

Pane vrchní, to jídlo je studené.,,

A hned komentář na FB ,,sem nechoďte. Jídlo sice vypadá dobře, ale je totálně studené, a když jsem ho chtěl reklamovat, číšník měl ještě blbý kecy.,,

A vy jako obsluha nemáte šanci se jakkoliv bránit. Přečte si to šéf a je problém.

Extrém číslo dvě, notoričtí stěžovatelé.

Ok, nemusí se povést vždy vše. Někdy si holt host stěžuje opodstatněně, ale...

Paní si dá těstoviny s lososem. Po chvíli netknuté těstoviny vrací se slovy ,,nezlobte se, ale já z těch těstoviny cítím rybinu,,.

Zabít/nezabít?

Omlouvám se, ale je s tím vepřovým kolenem něco v nepořádku? Ptá se číšník poté, co sklízí ze stolu skoro netknuté vepřové koleno? Ano je. Odpoví host. A můžu se zeptat co? Velmi decentně se táže číšník. Já z toho cítím moc vepřového. Odpoví host. No chápete to?

A co si z toho jako měl cítit? Kuře?

Host: Pane vrchní, ten rib eye steak nebyl z hovězí svíčkové, to já poznám.

Číšník: Ano, to je dobře že to poznáte.

Host: A co mi na to řeknete?

Číšník: Nic

Host: Jak nic? To je vám jedno, že neděláte rib eye steak ze svíčkové?

Číšník: Vzhledem k tomu, že rib eye steak je vždy z vysokého roštěnce mě to opravdu nechává klidným.

Co na to má číšník říct?

Další mega problém jsou diety:

Nic proti. Máte-li jakákoli dietní omezení, chápu to a jsem si vědom, že mnohdy není snadné si najít restauraci, kde vám vyjdou vstříc.

Problém jsou ti, co dietní omezení berou jako trend.

Prosím vás? Je v té bramboračce mouka?

Ano je

A mohla bych dostat bez mouky?

To si opravdu někdy myslíte, že si z vás dělají legraci.

Ti, co mají skutečně bezlepkovou dietu moc dobře vědí, co mohou a co nemohou.

Člověk, trpící těmito omezeními by se takto hloupě nezeptal.

Většinou se bohužel jedná o ty, kteří si někde přečetli, že lepek není zdravý, nebo že bez lepku mohou zhubnout.

Mohla bych dostat Cappuccino ze sójového mléka?

Častá otázka návštěvníků barů a restaurací.

Vy nemáte sójové mléko? Ale já nesmím laktózu.

A nakonec si stejně dá cheesecake, tam už jí asi mléko nevadí.

Čtvrtá kategorie, a to je kategorie, která se objevuje poměrně krátce, ale myslím, že nám ještě ukáže svoji sílu, to jsou Biomatky:

Tento výraz jsem si s dovolením půjčil od Michala Viewegha, jehož knihám jsem zcela propadl.

Biomatka je matka, která už od zabřeznutí denně navštěvuje známé maminkovské diskuze.

Řeší co s placentou, radí ostatním, rodí zásadně doma, jí zásadně jen Bio, Raw a veganské potraviny.

Společně s plodovou vodou biomatkám odtéká z hlavy mozek.

Biomatka přijde do restaurace a zásadně kojí u stolu a to tak, aby byla dostatečně vidět a tedy středem pozornosti. Nehodlá se omezovat. V ničem! Mateřství je pro ni totiž posvátné.

Mezi kojením se snaží cca ½ hodiny z menu vybrat jídla pro celou rodinu.

Číšník zpravidla u stolu stráví dobrých 30 minut, než se Biomatka vyptá na vše potřebné.

Prosím vás, ta mouka v pizze je bio?

Ta mozzarella je z odstředěného mléka?

Šlo by místo mozzarelly dát Tofu?

Vy nemáte tofu?

Můžu mít tu rajčatovou omáčku bez česneku?

Je v té omáčce čerstvá nebo sušená bazalka?

Čerstvá. Super, to jste mi udělal radost. A je bio?

Vodu pije zásadně kohoutkovou. A tím se nabízí otázka, máte vlastní studnu?

Ano, můžu vidět rozbor vody? Nerada bych, aby v ní bylo příliš mnoho minerálů.

Nemáte vlastní studnu? A kdo je dodavatelem vody?

Nevíte, jestli je voda vedená v plastových trubkách?

A nejsou náhodou trubky s obsahem olova?

Používáte změkčovač na vodu, nebo nějaké filtry?

Ne?

No tak mi ji dejte.

A jestli je citron chemicky ošetřený, tak mi ho tam raději nedávejte.

Jestli máte bio citron, tak dva plátky a chemicky neošetřenou mátu. Je doufám neošetřená?

Pokud má sebou Biomatka starší děti, připravte se na to, že než odpovíte Biomatce na všechny otázky, tak vám děti mezitím vysypou pepř a sůl na stůl, rozbalí všechna párátka a pětkrát vám vlezou za bar, odkud je musíte velmi decentně odhánět.

Protože Biomatky preferují volnou výchovu. Tedy žádné řvaní a žádné pohlavky.

Ony sice mají doma bordel jako v tanku, ale co. Vždyť bordel v bytě, zdravé dítě.

Jo pozor a fenoménem Biomatek je, že zásadně používají přírodní materiály.

Takže s plastovými talíři a příbory na ně nechoďte. Kelímek už vůbec ne.

S přebalováním si hlavu nedělají. Dítě samozřejmě látkovou plenou přebalí klidně na stole mezi pizzou a salátem. Vždyť není nic krásnějšího než mateřství.

Kategorie pátá, chytráci:

Národ Český, mimo toho, že perfektně rozumí fotbalu a hokeji, tak každý Čech je z ½ Pohlreich.

Přesně vědí jak má co vypadat a chutnat.

Z toho plynou mnohdy velmi kuriózní stížnosti.

Pane vrchní, proč v Caesar salátu nejsou cherry rajčata a kukuřice?

Možná proto, že do tohoto celosvětově známého salátu nepatří? Odpoví číšník.

Mně budete učit znát Caesar salát? Mně, který si ho u nás Na růžku dává 15 let?

Co na to říct? Snad jen, že Na růžku to dělají 15 let blbě.

Pane vrchní, v těch boloňských těstovinách není šunka.

A proč by měla?

Protože v boloňských je šunka vždy.

Vážený pane, boloňská omáčka se dělá z mletého hovězího masa, kořenové zeleniny a drcených rajčat. Pokud máte na mysli červenou omáčku se šunkou /salámem/, jedná se o socialistické Milánské těstoviny.

Pane moje maminka vařila celý život ve školní jídelně, takže mě neučte co je boloňská omáčka.

Co na to říct? Asi nic.

Já z toho Tiramisu cítím kávu.

To cítíte dobře. Ta do Tiramisu patří.

Já si dělám Tiramisu doma už od revoluce a kafe tam rozhodně nepatří.

A co tam patří, že jsem tak smělý?

Tak v první řadě pomazánkové máslo. Potom rumová tresť, bebéčka nebo dětské piškoty, cukr a kakao.

No nic, s tímhle materiálem nemá cenu polemizovat.

Co říci závěrem?

Vy číšníci a servírky, smekám před vaší prací pomyslný klobouk.

Ten tlak, který dnes a denně zažíváte, je politováníhodný.

Na place nerudní hosté /ne vždy/, Biomatky, odborníci, chytráci, věční stěžovatelé, v kuchyni mnohdy nerudný kuchař a rapl.

Vy jste hromosvodem mezi těmito dvěma světy. A někdy je to velmi těžké vydržet.

Ale přes to všechno je to práce hezká. Práce, ve které se můžete realizovat.

Poznáte spoustu zajímavých lidí a můžete si vydělat slušné peníze.

Nelamte tedy nad tímto řemeslem hůl. Zůstaňte, vydržte.

Ono vám to to řemeslo jednou vrátí.

A Vy milí hosté? Pokud jste se v těchto pěti kategoriích poznali, zamyslete se nad sebou.

Ono by se vám totiž mohlo stát, že vás časem nebude mít kdo obsloužit