To, že situace na celém světě není jednoduchá, to je jasné. Že děti nechodí do školy a učí se distančně z domovů je taky jasné. Že rodiče již skoro rok suplují učitele a učí se svými ratolestmi je taky jasné.
Česká specialita a co víc, specialita České gastronomie.
Všichni, kdo pracujeme v potravinářství víme, že již od studijních let musíme vlastnit tak zvaný zdravotní nebo potravinářský průkaz.
Právě skončilo období vánočních večírků. Spousty firem se se svými zaměstnanci setkávají v různých restauracích. Společně hrají bowling, únikové hry, nebo si jen tak posedí u sklenky svařáku. Mnoho firem dokonce vyjíždí za hranice měst. Svým zaměstnancům hradí pobyt, jídlo, pití, no každému jak hrdlo ráčí.
Teď je čas, kdy všichni hodnotí, rekapitulují, ohlíží se a vzpomínají.
Kam zmizeli manažeři? To je otázka. Možná by měla spíše znít: Kam zmizeli dobří manažeři?
Na toto téma jsem vůbec neměl v plánu psát.
Letos v červnu jsem měl to štěstí a mohl se vypravit pracovně do Izraele. No pracovně, já toho moc nenapracoval. Řekněme, že to byla poznávací pracovní cesta.
V hotelovém průmyslu se denně děje spousta věcí. A vzhledem k tomu, že momentálně vedu jednu velmi absurdní pracovní korespondenci, vzpomněl jsem si na článek, který běhá internetem bezmála 20 let.
Popsal jsem své osudy v zahraničí, psal jsem o alkoholicích v gastronomii. Psal jsem o zlodějích, o mistrovství světa v hokeji, o tom, jestli je důležité mít dobrého šéfa atd...