Lidé si vydávají knihy z mnoha různých důvodů. U mě to byla mimo jiné touha tu něco po sobě zanechat, ne jen proběhnout životem a pak navěky zmizet. Něco, co se nedá vymazat jedním zmáčknutím knoflíku a co bude přinášet radost nebo poučení ještě léta po mém odchodu. Snad se mi to povedlo knihou Šéfkuchařův deník, nebo se to třeba...
Covid nám přinesl mnohé, ale zatím nevidím nic pozitivního. Chvíli jsem doufal, že vše okolo pandemie zlomí vaz vládě Andreje Babiše, ale jak to tak vypadá, ani to se nestane. Takže fakt nic pozitivního.
Stačí jeden blbec ve vašem okolí a všechno se obrátí vzhůru nohama. Blbec má totiž pouze jeden jediný cíl. Zničit naše štěstí a otrávit nám život.
To, že situace na celém světě není jednoduchá, to je jasné. Že děti nechodí do školy a učí se distančně z domovů je taky jasné. Že rodiče již skoro rok suplují učitele a učí se svými ratolestmi je taky jasné.
Česká specialita a co víc, specialita České gastronomie.
Všichni, kdo pracujeme v potravinářství víme, že již od studijních let musíme vlastnit tak zvaný zdravotní nebo potravinářský průkaz.
Právě skončilo období vánočních večírků. Spousty firem se se svými zaměstnanci setkávají v různých restauracích. Společně hrají bowling, únikové hry, nebo si jen tak posedí u sklenky svařáku. Mnoho firem dokonce vyjíždí za hranice měst. Svým zaměstnancům hradí pobyt, jídlo, pití, no každému jak hrdlo ráčí.
Teď je čas, kdy všichni hodnotí, rekapitulují, ohlíží se a vzpomínají.
Kam zmizeli manažeři? To je otázka. Možná by měla spíše znít: Kam zmizeli dobří manažeři?